Četly jsme si pohádkový příběh o tom, jak vznikla duha. Milenci se tak vroucně milují, že je nerozdělí ani zákeřné záškodnické akce zlého démona, který jim jejich lásku závidí. Oba nakonec zahynou na velmi vzdálených místech, avšak jejich láskyplné spojení se projeví v podobě krásně zbarvené duhy.

Byl jednou jeden pastevec, který se jmenoval Kybača. Chodil po horách zvaných Beskydy, a jak původní pověst praví, zatáčal tam ovečky.

Nikdy jsem nepochopila, proč ta bába lezla komínem. Proč nešla jako všichni normální lidi dveřmi? Takže ona jako prolezla komínem a celá od sazí mi přišla říct "dobrý den". To je vážně skvělé. Ještě by se mohla pokusit podat mi ruku...

- Maminko, ještěrka má zraněnou nožičku. Potřebuju pro ni kufr.
- Na co potřebuje zraněná ještěrka kufr?
- Přece abych ji mohla vyléčit.
- Jo, ty myslíš doktorský kufřík? Ten tady nemáme.
- Ale jenom jako přece. Pro neviditelnou jako ještěrku.

Sově nešlo obléknout pyžamo!
Pyžamo mělo velikost 104 a sova na délku sotva 30 cm. Takže protáhnout křidélka rukávky a pařátky nohavicemi se jevilo jako nadlidský úkol. Když se jí to nakonec podařilo, otřela si zpocené čelo a konstatovala:

Jedna velmi moudrá žena, mistryně životní pravdy a moje velká učitelka mi vyprávěla pohádku: "Bylo jednou jedno prasátko. Jmenovalo se Bloudílek. Šlo do lesa a zabloudilo. A to je konec pohádky."

Ten den jsem neměla svůj den. Respektive měla jsem svůj den, tak jsem neměla svůj den... Prostě po týdnu se mi na chvíli zho ršila nálada. Ale zase se mi zlepšila, když jsem si uvědomila, co se vlastně stalo.

Zenovému mistrovi si jeden žák stěžoval, že ho často honí mlsná, a ptal se, co s tím má dělat. Mistr sáhl pod stůl a řekl: "Na, vezmi si bonbón."