Můj oblíbený vtip o tom, jak vybrat dobrou účetní: Na pohovoru jí (nebo mu, abychom byli genderově korektní) položte otázku: Kolik je 2+3? Jaká je správná odpověď? Pro někoho možná 5, ale ta správná účetní odpoví otázkou: Kolik chcete, aby to bylo?
Když měla babka 4 jabka a dědeček jen 2, tak mu babka jedno dala a měli oba 3. Měli stejně jablek. Ale když Bůh z Adamova žebra stvořil Evu, byli výsledkem dva lidé? Prvoplánově ano, celá teorie se však zhroutí v okamžiku, kdy vezmeme v úvahu, že nejde o jabka, ale o lidi.
Adam a Eva tvořili dokonalý pár. Stvořeni jeden z druhého a jeden pro druhého. Z jejich dokonalého spojení se mohl zrodit nový život. (Námitky, že život se může zrodit i z nedokonalého spojení, si prosím nechte na jindy. Mně se prostě tahle myšlenka líbí.)
Byli Adam a Eva dva lidé? Jsou matka a její miminko dva lidé? Jsou vroucně se milující milenci dva lidé? Jsou věrní přátelé dva lidé? Já říkám, že nejsou. Jsou "my dva". A to je sakra o hodně víc, než 1+1.
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...