Význam
této činnosti se v dnešní době můžeme už jen domýšlet. V zásadě můžeme
pracovat s třemi možnými výklady, každý z nich však naráží na obtížně
obhajitelné anachronismy. První výklad říká, že pastevec s ovečkami
chodil do zatáček. V dalších dvou pracujeme s možností chybného
přepisu, a to že se dochovalo "zatáčal", místo původního "natáčal".
Takže Pastevec buď ovečkám natáčel vlnu na natáčky, nebo je natáčel na
mobil.
Je
prokazatelné, že v době vzniku pověsti v Beskydech nebyly silnice (a
kdyby byly, proč by ovečky vodil po silnici) ani neexistovaly mobilní
telefony. A je evidentní, že pastevec nebyl kadeřník. Proto tuto část
pověsti necháme bez vysvětlení a budeme se věnovat dalším událostem
vedoucím až k závěrečné návštěvě baru.
Pastevec
Kybača měl košili špinavou jako prase. Dříve bydlel v mamahotelu, mezi
jehož základní služby patřilo i praní a žehlení košil. Zřejmě z důvodu
úmrtí matky však hotel tyto služby přestal poskytovat a pastevec musel
najít alternativní způsob údržby košil pro případ, že by se někde
ušpinil.
V
pověsti pastevec říká: "Já nemám maměnku, ale mám galanku." Chytře tedy
sbalil zřejmě jedinou nezadanou holku z vesnice a nasliboval jí hory
doly (žili přece na horách). Ona mu na ty romantické řeči skočila a od
té doby, kdykoli přišel pastevec domů se špinavou košilí, poskytovala
kompletní bezplatný prací servis včetně žehlení. Pastevec si dokonale
vyžehlenou košili oblékl a vyrazil do baru.
A
protože měl tu nejčistší a nejlépe vyžehlenou košili v lokále, každý ho
pochválil. Pověst doslova uvádí "každý", z čehož lze usuzovat že také
všechny přítomné ženy (kdo jiný by si také čisté, vyžehlené košile
všiml). Jak to bylo dál, již pověst neuvádi, lidová tvořivost zde zřejmě
nechává prostor pro představivost každého čtenáře či posluchače.
Tak
tomuhle říkám těžký kalibr! Jakmile se dítě jednou naučí tuhle
písničku, můžou si všechny ty genderově nevyvážené Sněhurky, autíčka pro
holky a panenky pro kluky strčit někam...