Interpretace pověsti o pastevci, který se chystal do baru

20.10.2019

Byl jednou jeden pastevec, který se jmenoval Kybača. Chodil po horách zvaných Beskydy, a jak původní pověst praví, zatáčal tam ovečky.

Význam této činnosti se v dnešní době můžeme už jen domýšlet. V zásadě můžeme pracovat s třemi možnými výklady, každý z nich však naráží na obtížně obhajitelné anachronismy. První výklad říká, že pastevec s ovečkami chodil do zatáček. V dalších dvou pracujeme s možností chybného přepisu, a to že se dochovalo "zatáčal", místo původního "natáčal". Takže Pastevec buď ovečkám natáčel vlnu na natáčky, nebo je natáčel na mobil.

Je prokazatelné, že v době vzniku pověsti v Beskydech nebyly silnice (a kdyby byly, proč by ovečky vodil po silnici) ani neexistovaly mobilní telefony. A je evidentní, že pastevec nebyl kadeřník. Proto tuto část pověsti necháme bez vysvětlení a budeme se věnovat dalším událostem vedoucím až k závěrečné návštěvě baru.

Pastevec Kybača měl košili špinavou jako prase. Dříve bydlel v mamahotelu, mezi jehož základní služby patřilo i praní a žehlení košil. Zřejmě z důvodu úmrtí matky však hotel tyto služby přestal poskytovat a pastevec musel najít alternativní způsob údržby košil pro případ, že by se někde ušpinil.

V pověsti pastevec říká: "Já nemám maměnku, ale mám galanku." Chytře tedy sbalil zřejmě jedinou nezadanou holku z vesnice a nasliboval jí hory doly (žili přece na horách). Ona mu na ty romantické řeči skočila a od té doby, kdykoli přišel pastevec domů se špinavou košilí, poskytovala kompletní bezplatný prací servis včetně žehlení. Pastevec si dokonale vyžehlenou košili oblékl a vyrazil do baru.

A protože měl tu nejčistší a nejlépe vyžehlenou košili v lokále, každý ho pochválil. Pověst doslova uvádí "každý", z čehož lze usuzovat že také všechny přítomné ženy (kdo jiný by si také čisté, vyžehlené košile všiml). Jak to bylo dál, již pověst neuvádi, lidová tvořivost zde zřejmě nechává prostor pro představivost každého čtenáře či posluchače.

Tak tomuhle říkám těžký kalibr! Jakmile se dítě jednou naučí tuhle písničku, můžou si všechny ty genderově nevyvážené Sněhurky, autíčka pro holky a panenky pro kluky strčit někam...


"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...

Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...

Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...

© 2020-2024 To je život... podle Pavlíny Sobolové. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!