Miluju tyhle myšlenkové zkratky, kterých naše dospělé analytické mozky nejsou schopné. Nebo jen za určitých podmínek a v omezené míře.
Jinak mám samozřejmě s logikou jisté potíže. Přirozeně. Čím jsem starší, tím více nechávám věci přirozeně plynout. A pro mě je přirozené být ženou. Se všemi jejími přirozenými vlastnostmi, včetně absence logického uvažování. A to obzvlášť ve stavu emocionální vypjatosti. Někdo se snaží o vyprázdněnost mysli různými meditačními technikami. Mě stačí nas.at a jedinou rozumnou myšlenku ze mě nedostanete...
Takže mi logicky často unikají i Tamarčiny logické myšlenkové pochody. Vy všichni, jak tady jste, tomu rozumíte?
"Jsem drahá, protože mám hodně drahých věcí."
"Nejdřív jsme dušička, pak jsme bříško, pak miminko, pak dítě, pak předškolák, pak dospělý, pak babička a pak zase dušička."
"Maminko, proč já mám malý zadek a ty velký? Protože ty jsi malá a já velká. A až budu velká, tak budu mít taky tak velký zadek?"
A nejhorší na tom je, že má ve všem pravdu...
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...