“Kohouti jsou malí páni. Jitřenka řídí kokrhání!”

08.12.2019

Wikipedie: "Já vím všechno!"
Google: "Najdu všechno!"
Facebook: "Já znám všechny."
Internet: "Beze mě jste v prdeli."
Elektřina: "Tak se uklidníme jo?!"

A teď jak to souvisí s těmi kohouty z Mrazíka?

Dva kohouti na jednom smetišti jsou jednoznačně dost velký problém. Sama mám v povaze chovat se jako kohout, akorát jsem na to na řadu let zapomněla. A když jsem si vzpomněla, už na mém smetišti úřadoval jiný kohout. O dost větší a silnější. A tak mě prostě smetl.

Smetený kohout sice nepřestává být kohoutem, ale už nemá tak výraznou potřebu řídit si své kokrhání sám. Pokorně se svěří Jitřence, která mu ochotně pohlídá jeho harmonogram. Jitřenka je jeho zdroj. Když zhasne Jitřenka, kohout už si nezakokrhá, nic se nedozví, nic nenajde a nikoho nepozná...

Spojení smeteného kohouta s Jitřenkou je neuvěřitelně silné. Kohout je uvolněný a bezstarostný, protože velkou část své zátěže delegoval na Jitřenku. Ta mu na oplátku poskytuje maximální komfort v oblasti osobní bezpečnosti.

A co asi takový kohout poradí ostatním kohoutům, kterým se to zalíbí a také by chtěli svou Jitřenku? Myslím, že asi trochu zakokrhá a pak jim řekne něco, jako že mají přestat hledat a raději zavřít oči, protože jejich zdroj stejně není nikde venku...


"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...

Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...

Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...

© 2020-2024 To je život... podle Pavlíny Sobolové. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!