Tamarka po mně zdědila modré oči (i když ty moje už dneska modré nejsou) a smysl pro humor, který často zůstává nepochopen...
Seděly jsme v restauraci u oběda, šibalsky na mě koukla a povídá: "Mami, moc chodíš!" Málem mi upadla vidlička a Tamarka vyprskla poslední sousto na stůl... Tahle situace začala pár dní předtím. Když se občas snažím cvičit, zásadně po mně leze a hrozně se baví tím, že 16kilové dítě jako závaží fakt nedám. Když si lehnu na záda a natáhnu nohy nahoru, vyšplhá po nich, posadí se mi na chodidla a skočí dolů. Ten den bylo hodně teplo a já chodila celý den v teniskách... Prostě jak začala lézt, tak říká: "Smrdí ti nohy. Asi moc chodíš." Ten večer už nedošplhala a večeři jsme měly s půlhodinovým zpožděním...
Od té doby kdykoli nabyde dojmu, že se chovám jako příliš vychovávající matka, řekne: "Mami, moc chodíš." A je po výchovávání...
Věřím, že existuje mnoho správných názorů, mnoho pravd pravdoucích, mnoho úhlů pohledu a také mnoho významů výroků mé 5leté dcery. Ať už z její strany vědomých či nevědomých. Co mi doopravdy chce říct, když opakovaně tvrdí, že moc chodím? Když se včera přišla pomazlit, pronesla další moudro: "Ty jsi úplně jiná než ostatní dospělí."
Jasně že jsem jiná! Protože prostě moc chodím!
"Všechny skutečně skvělé myšlenky vznikají při chůzi." (Friedrich Nietzsche)
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...