Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a pak:
"Musím přemýšlet, abych nebyla vytažená jako žížala."
Od narození jí říkám "žížalka". Nebo vlastně od prvního oblékání v porodnici. Neuvěřitelně se kroutila a od té doby je pro mě Žížalka. Jak roste, kroutí se míň a z Žížalky se postupně stala Žížala. A teď je z ní Žížala na boulderu. A tahle žížala musí hodně přemýšlet, aby nebyla "vytažená". Jenomže... Co je špatného na vytažené žížale? A jak vlastně taková vytažená žížala vypadá? A co dělá? A proč se tomu dá zabránit přemýšlením?
Její zdánlivé nelogičnosti miluju. Nutí mě sakra přemýšlet, co tím myslela, protože ona tím vždycky něco myslí. A většinou to má naprosto jasnou a srozumitelnou logiku, která ovšem nikdy není prvoplánová... Třeba když jsme odcházely z restaurace, dala se do řeči s majitelem a sdělila mu, že "maminka je šiška". Tohle jsem naštěstí majiteli restaurace s tázavým pohledem dokázala vysvětlit, protože nedlouho předtím mě seznámila s logickou operací:
"Jediná z rodiny máš šišatou hlavu. To znamená, že jsi šiška."
Šišku jsem dala. Jenomže od akce na boulderu uplynulo už několik týdnů a já řešení záhady "vytažené žížaly" pořád nemám. Dám tomu ještě pár dní. Nicméně začínám mít takové tušení, že pomalu ale jistě nastává doba, kdy si na její myšlenkové pochody se svojí trojčlenkou už asi nevystačím...
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...