Četly jsme si pohádkový příběh o tom, jak vznikla duha. Milenci se tak vroucně milují, že je nerozdělí ani zákeřné záškodnické akce zlého démona, který jim jejich lásku závidí. Oba nakonec zahynou na velmi vzdálených místech, avšak jejich láskyplné spojení se projeví v podobě krásně zbarvené duhy.
Při
čtení většinou dělá spoustu různých věcí, skáče po posteli, leze po
mých nohách jako mašinka po kolejích nebo krmí miminko. Teď se však
posadila a říká: "Já chci taky lásku." Pak si na mě lehla, objala mě a
zeptala se: "Co je to láska?"
Uff!!! Jak na tohle odpovědět malému dítěti? Otírala jsem zpocené čelo a lovila v paměti biblické citáty o lásce, jak je trpělivá, laskavá, nezávidí a už si nepamatuji co ještě. A moje ochránkyně a zachránkyně opět nezklamala. Než jsem stihla cokoli vypotit a zformulovat, povídá: "Já vím, kde je láska. Je v srdíčku." Ukázala na svoje srdíčko, pak na moje a zeptala se: "Máš ji tam taky?"
A bylo to... Máte ji tam taky?
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...