"Musíme si pomoct sami. Matka příroda umřela. Byla stará."
Tyhle tři krátké věty pronesla, když jsem ji v noci probudila a posadila na záchod. Na chvíli otevřela oči a pak zase hned usnula. A samozřejmě si vůbec nic nepamatovala. Na záchodě mozek jede na alfa vlnách a moje dcera v tomhle stavu, tj. bezprostředně po probuzení a navíc na záchodě, často pronáší docela zajímavé úvahy. Nikdy je neberu na lehkou váhu. Až tentokrát jsem o smysluplnosti jejích slov zapochybovala...
Slovo příroda má v češtině původ ve slově přirodit. Je to tedy zřejmě vše, co matka příroda porodila. Čemu matka příroda dala život. Význam jména mojí malé bojovnice a učitelky je "ta, která dává život". Možná to něco znamená, možná vůbec nic. Možná to souvisí se strachem ze smrti, se kterým už několik měsíců bojujeme. Sice "už jednou umřela a zase se narodila", ale stejně nechce umřít, protože "nechce být zase mimino".
Měly jsme období, kdy nechtěla jezdit k jedné z babiček. Říkala, že ji nemá ráda. Až po poměrně dlouhé době se mi svěřila s tím, že ji nemá ráda, protože je stará a má strach, že umře. Matka příroda je rozhodně velmi, velmi stará. A Tamarka má možná jenom strach, že stará matka příroda může umřít.
A já si myslím, že může. A taky si myslím, že může umřít dřív, než by zemřela přirozenou smrtí stářím. Ale už taky díky Tamarce vím, že i kdyby umřela, tak to nevadí, protože se znovu narodí. My u toho sice nebudeme. A také ji asi bude chvíli štvát, že je zase mimino. Ale z toho brzy vyroste...
Nebo... se můžeme pokusit matce přírodě aspoň trochu prodloužit život...
"Musíte sami sebe přizpůsobit prostředí, a ne to chtít naopak." (Shunryu Suzuki)
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...