Na náhody nevěřím. A to přesto, že k nim prokazatelně dochází. Protože... "I když to celé byla náhoda, tak to, že k ní došlo, náhoda nebyla." (Fredrik T. Olsson, Vševidoucí oko)
Tak jsem si před pár dny říkala, jak je možné, že jsem se zrovna já (asociál, který si zásadně dělá vše po svém a hlavně vše neustále mění, jinak by se z té stojaté vody posr....) dostala do společnosti, jejíž hlavní zásadou, se kterou se vstává, snídá, obědvá, večeří a usíná, je "už to tak děláme dvacet let a funguje to, tak to tak budeme dělat dál." Náhoda?
Občas se mi stává, že zapomínám na cíl. "Správně stanovený cíl je polovina úspěchu." (Zig Ziglar). Druhá polovina je ten cíl nepouštět ze zřetele a nenechávat se od něj odvádět. Tuhle pro mě občas nepříjemnou situaci se snažím vidět jako příležitost naučit se vděčnosti za lekci zdokonalování sebe sama v udržování směru k cíli.
Jen jestli mě tahle moje ambice dostat jedničku ze směřování k cíli neodvádí od jiného, důležitějšího cíle... Kdo ví...
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...