aneb To riziko si nemůžu dovolit nepodstoupit
Můj velmi dobrý přítel o mně říká, že do všeho jdu naplno. A když komukoli strčí hlavu pod vodu, za 3 minuty ho vytáhne a bude ho křísit. Mě vytáhne po 10 minutách, já se oklepu a půjdu zpátky do práce. V různých fázích života jsem měnila svůj názor na to, jestli je to dobrá nebo špatná vlastnost. Pořád nevím...
Zakousnout se a nepustit je dobré, když jste lovec nebo bojovník a bojujete o holý život nebo přežití vlastní rodiny. Mně se bohužel občas stává, že se zakusuji tam, kde nejenže nejde o život, ale dokonce toto zakousnutí může můj vlastní život ohrozit. Je to, jako když ochutnáte jogurt a hned po první lžičce poznáte, že je zkažený. Tak ho vyhodíte. Já ne...
Takže abych si nepřipadala jako úplný debil, který se jako nevybouřené mladé štěně zakusuje do všeho, co se hýbe, vypůjčila jsem si tento citát:
"Existuje riziko, které si můžeme dovolit podstoupit, a riziko, které si nemůžeme dovolit nepodstoupit." (Peter Drucker)
A hned se mi žije líp. Mám v životě prostě jen hodně rizik, která si nemůžu dovolit nepodstoupit. Hurá, nejsem úplný debil!
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...