O malé ještěrce, která získala uznání a přitom ztratila svůj život

Byla jednou jedna ještěrka. Oproti jiným ještěrkám byla malinká a nikdo ji moc nebral vážně. Aby si získala vážnost nebo alespoň pozornost ostatních ještěrek, snažila se být velmi užitečná. Byla pracovitá a činorodá.

Tahle ještěrka každé ráno vstávala za kuropění a celý den pilně pracovala a na nic jiného neměla čas. Večer znavená uléhala do své malé postýlky s oblíbeným plyšákem. Občas si posteskla, že by si přála, aby jí někdo na dobrou noc vyprávěl pohádku, ale časem si zvykla, že uléhá a usíná sama, a přestala si stýskat. O to víc se soustředila na to, aby přes den odvedla ještě více práce a byla všem ještě užitečnější.

Jednoho dne, když zrovna plela záhonky na zahrádce, se u jejího plotu objevila ještěrka. Byla velká, krásná a vyzařovala z ní sebejistota a moudrost. Naše malá ještěrka se zaradovala, že dnes bude mít společnost, a pozvala velkou ještěrku na čaj, který uvařila z bylinek vypěstovaných na vlastní zahrádce. Dlouho si povídaly. O zahrádce, o literatuře, o umění... Velká ještěrka byla tak moudrá, všechno znala a na všechno měla velmi rozumný názor. V malé ještěrce pomalu narůstal obdiv a úcta k velké ještěrce. Dokonce se začala chvílemi i za své názory stydět. Názory velké ještěry byly totiž nesmírně rozumné a promyšlené. Na každou otázku a námitku dokázala velká ještěrka malé ještěrce odpovědět. Takhle bystrá malá ještěrka nikdy nebyla.

Malá ještěrka měla pěkný domeček, opečovávanou zahrádku a moc hezky se o hosta starala. Navíc se zdálo, že ji starost o hosta těší, tak se velká ještěrka rozhodla, že u malé ještěrky zůstane. Žilo se jim spolu moc hezky. Malá ještěrka měla radost, že v postýlce už nespinká sama jen se svým plyšákem a že si má s kým povídat. Sice jí teď přibylo ještě více práce, protože se musela navíc starat také o velkou ještěrku, ale nemyslela na to a užívala si dny strávené s velkou ještěrkou. Velká ještěrka byla také velmi spokojená. Malá ještěrka dychtivě poslouchala její příběhy. Zajímalo ji vše, co řekla. Obdivovala ji a věřila každému slovu, které pronesla.

A tak malá ještěrka zase každé ráno vstávala za kuropění, celý den pilně pracovala, starala se o velkou ještěrku, večer poslouchala její vyprávění a na závěr dne znavená uléhala do své postýlky. Až jednoho dne se u plotu objevily dvě ještěrky. Byly na celodenním výletu, byly unavené, hladové a došla jim voda. Malá ještěrka je pozvala dál, aby si odpočinuly, posilnily se a nabraly si čerstvou vodu. Upekla jim jablečný koláč, uvařila všem bylinkový čaj a usadila se s nimi u jídelního stolu.

Po chvíli si začala všímat, že na ještěrkách je něco zvláštního. Co to jenom je? Aha! Obě ještěrky mluví vždy přibližně stejně dlouho. Na něčem se shodnou, ale často spolu nesouhlasí a mají protichůdné názory. A jak to, že se vzájemně nesnaží přesvědčit o tom, že jen ten jeden názor je jediný a správný? A pak to pochopila a zastyděla se za sebe. Tak proto si mě nikdo neváží... Velká ještěrka jí všechna ta moudra určitě vypráví proto, aby dohnala chybějící znalosti a aby si s ní konečně mohla povídat na úrovni. Aby dokázala lépe argumentovat a obhájit si svůj názor. A teď budu ještě pilnější žačka, všechno se rychle doučím a moje velká ještěrka si mě začne skutečně vážit. Tak se malá ještěrka rozhodla a hned ten večer chtěla dát velké ještěrce najevo, že už se polepšila a může s ní vést konverzaci na úrovni.

Když večer velká ještěrka začala se svým vyprávěním, malá ještěrka ji ještě pozorněji poslouchala a soustředila se, aby vystihla správný okamžik, kdy může do hovoru vstoupit a oslnit ji svým promyšleným a pevným názorem. A tak se také stalo. Malá ještěrka na sebe byla tak pyšná, že se dokázala zapojit do hovoru. A dokonce dokázala i rozumně argumentovat! Až když ležela v postýlce se svým oblíbeným plyšákem, si uvědomila, že to vlastně dopadlo úplně stejně, jako kdyby se do hovoru nezapojila. Nakonec stejně dala za pravdu velké ještěrce a musela uznat, že její názor je hodnotnější a správnější. Nevadí, řekla si. Zítra to zkusím znovu a nakonec se to naučím. Velká ještěrka si mě začne vážit a bude na mě pyšná.

Tak to další večer zkusila znovu. A další večer zase a pak několik dní po sobě. Pořád jí to nešlo a byla smutná, že takhle si úctu velké ještěrky nezíská. Až nakonec musela přiznat, že to prostě nezvládne, a proto nemá smyl se dále snažit a pokoušet se velké ještěrce vyrovnat. Ona má stejně vždycky pravdu. Je starší a moudřejší a její názory jsou mnohem správnější.

A tak malá ještěrka zase každé ráno vstávala za kuropění, celý den pilně pracovala, starala se o velkou ještěrku, večer poslouchala její vyprávění a na závěr dne znavená uléhala do své postýlky. Když k nim domů přišla návštěva, která měla jiný názor než velká ještěrka, horečně názory velké ještěrky hájila. Nakonec se přece jen něco naučila. Naučila se argumentovat ve prospěch názorů velké ještěrky. A hlavně předem odhadnout, jaký názor si na danou věc velká ještěrka udělá a ten i bez její přítomnosti prosazovat a hájit. A pak to konečně přišlo! Získala si respekt velké ještěrky! Byla tak nadšená a šťastná, že ji velká ještěrka konečně začala brát vážně. Večerní vyprávění se proměnilo v dialog dvou jedinců se stejnými názory.

Velká ještěrka byla moc spokojená. Tak hezky se jí nyní rozprávělo. Malá ještěrka ji ve všech názorech podporovala a velká ještěrka se cítila mnohem silnější a sebevědomější. Trvalo to nějakou dobu, než si malá ještěrka všimla, že už k nim žádné návštěvy nechodí. Byla tak unavená z neustálé práce a podporování názorů velké ještěrky, že si ani neuvědomila, jak je její oblíbená zahrádka zanedbaná. Je přece třeba se věnovat důležitějším věcem, než je zahrádka nebo nějací kamarádi... Pak se malá ještěrka ohlédla za svým životem... a on tam nebyl. Celý její život byl pryč. Byl tam jen život velké ještěrky.

"Nedovol názorům ostatních, aby se staly tvými." (neznámý autor)