Jedna velmi moudrá žena, mistryně životní pravdy a moje velká učitelka mi vyprávěla pohádku: "Bylo jednou jedno prasátko. Jmenovalo se Bloudílek. Šlo do lesa a zabloudilo. A to je konec pohádky."
Než jsme usnuly, ještě dodala: "Maminko, ráno ti namaluju ten obrázek."
Možná tím chtěla říct jen něco ve smyslu "Nomen omen". Spíš to ale bude mít souvislost s bubáky...
U nás doma se pravidelně vyskytují strašidla. Naposledy se nám jedno usídlilo pod pohovkou. Naštěstí to bylo bílé strašidlo. Ta chodí za hodnými dětmi, a tak jsme ho musely vzít s sebou do ložnice, aby mu v obýváku nebylo celou noc smutno. Pak jsou ale také černá strašidla, a to jsou bubáci. Kdo jsou strašidla s bílými hlavami, jsem zatím nezjistila.
Bubák je tvor živící se strachem. Je pro něj tedy otázkou života a smrti, aby se jeho člověčí majitel bál. Takže Bloudílkuv bubák má plné ruce práce se zařizováním toho, aby prasátko pokaždé, když jde do lesa, zabloudilo. Pak se bude bát o to víc a bubák bude mít zajištěnou obživu na řadu let dopředu. Chytré, že?
Tak se domnívám, že moje moudrá učitelka mi touto lakonickou pohádkou chtěla vysvětlit, že stačí vyhladovět bubáka. Bloudílek si pak změní jméno a už nikdy nezabloudí.
Nebo to možná myslela úplně jinak... Ale krmit bubáky rozhodně nedoporučuji.
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...