Plyšáci musí být malí, aby je děti unesly

12.10.2019
Sově nešlo obléknout pyžamo!

Pyžamo mělo velikost 104 a sova na délku sotva 30 cm. Takže protáhnout křidélka rukávky a pařátky nohavicemi se jevilo jako nadlidský úkol. Když se jí to nakonec podařilo, otřela si zpocené čelo a konstatovala:

"Ta sova je malá. Plyšáci musí být malí, aby je děti unesly."

A konečně jsem to pochopila. Základní princip fungování naší společnosti! Najdete ho úplně všude...

Daně musí být vysoké, aby lidem z výdělku moc nezbylo.

Zákony musí být složité, aby se v nich nikdo nevyznal.

Na silnicích musí být hodně uzavírek, aby auta nejezdila moc rychle.

Lékaři musí předepisovat hodně léků, aby farmaceutická lobby měla z čeho žít.

Pošťáci musí být líní, aby mezi lidmi vzniklo spontánní pouto kolektivní křivdy.

Maturita z matematiky nemůže být povinná, aby se nezjistilo, že IQ národa klesá.

Do mladších a zemřelých se musí kopat, aby to některým pomohlo zvýšit si sebevědomí.

A naštěstí také...

Děti se musí rodit, abychom nevymřeli a měli koho bezmezně milovat.

Maminky musí chovat a objímat své děti, aby se cítily v bezpečí.

Děti si musí mnohokrát rozbít koleno, aby poznaly všechny stránky života.

Rodiče musí naslouchat svým dětem, aby se od nich naučili, co sami dávno zapomněli.

Muži musí ctít své ženy, aby je milovaly a stály při nich v dobrém i zlém.

Ženy musí ctít své muže, aby jim byli oporou a jistotou.

Všichni musíme respektovat životní prostor ostatních, abychom na naší planetě mohli dále žít.


"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...

Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...

Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...

© 2020-2024 To je život... podle Pavlíny Sobolové. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!