Stoletý stařík, když už mu nebylo sto, ale sto jedna let, si myslel, že "celkem vzato byl svět lepším místem než před sto lety, ačkoli vývoj nebyl zrovna jednoduchý. Šlo to v cyklech nahoru a dolů. Pokud mohl Alan soudit, teď to šlo zase z kopce. Hrozilo však, že se to nezmění, dokud se k sobě dostatečně hodně lidí nebude dostatečně dlouho chovat dostatečně špatně. Pak začínají lidé opět přemýšlet."
(Jonas Jonasson, Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět)
Nevím jak vám, ale mně to zní trochu jako zábava pro masochisty. Budeme muset přečkat dlooouhé období, kdy se dostatečně velké množství lidí k sobě navzájem i k nám bude chovat dostatečně špatně. A pak... Jakou máme záruku, že pak konečně začnou přemýšlet?
Takže... mám rychlejší řešení...
"Dneska jsem ve školce zlobila úplně nejvíc.Tak až přijedeme domů, tak mě polepši, abych už nezlobila."
Každý řekneme své mamince, ať nás polepší. Tím to nepříjemné období přeskočíme, všichni začneme přemýšlet a zase to půjde nahoru. Miluju jednoduchá řešení.
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...