Svoboda je, když nemusíte “pospíchovat”

30.11.2019

Žiju období, kdy velmi intenzivně prožívám téma svobody. Teď fakt nemám na mysli mainstreamové téma svobody v souvislosti s tím, že je listopad roku 2019. Od mainstreamu vždycky zdrhám, co mi síly stačí. Naprosto dobrovolně a svobodně. A to i v případě, kdy je tím mainstreamem svoboda.

Mám na mysli tohle:

"Jestliže tvoříš smrt, je tady smrt. Pokud tvoříš život, je tu život. Rozumíš? To je svoboda. Svobodné myšlení, to je svoboda. Zablokované myšlení představuje překážku. Dejme tomu, že ti máma řekne: "Vyměň si košili, máš ji špinavou." Když odpovíš: "Ne, nevyměním, jsem svobodný," znamená to, že ulpíváš na špinavé košili nebo na své svobodě. Nejsi tedy skutečně svobodný. Jsi-li opravdu svobodný, pak špinavé je stejně dobré jako čisté. Nezáleží na tom. Nevyměnit si košili je dobré, vyměnit si ji je stejně tak dobré." (Sueng Sahn)

Milá Tamarko, 

fakt nezáleží na tom, jestli budeme ráno do školky "pospíchovat". To jenom já jsem si to dlouho myslela, protože se mi nějakým nedopatřením z hard disku smazal program "svoboda". Ale neboj, už jsem si ho stáhla a postupně se zpátky uploaduje. Jde to pomalu, protože mám omezené připojení a trochu starší hardware, tak buď prosím ještě chvíli trpělivá. 

Ale už teď se mi z částečně nově nahraného programu podařilo přečíst třeba to, že být na něčem nebo někom trochu závislí může být moc hezké. Jsi-li opravdu svobodná, být závislý a nebýt závislý je stejně dobré. Záleží jen na tom, jak se rozhodneš.




"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...

Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...

Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...

© 2020-2024 To je život... podle Pavlíny Sobolové. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!