Dlouho jsem si myslela, že Rowan Atkinson má pravdu a přesně takhle to v pekle vypadá. Minimálně o právnících jsme to všichni alespoň podprahově tušili (všem právníkům se omlouvám).
Tahle scénka mě strašně baví, nicméně dnes věřím spíš tomu, co řekl Shunryu Suzuki: "Peklo není trest, ale trénink." A hlavně si myslím, že peklo na nás rozhodně nečeká až po smrti.
V jedné povídce, kterou nikdy nikomu nedám přečíst celou, jsem o peklu psala:
"Pokud jste se neškvařili v pekelném ohni, neuvěříte, že něco takového může existovat. (...) Pekelný oheň ďábelsky pálil. Ani proudy slz ho nedokázaly uhasit."
Přátelé, karty na stůl. Kdo to alespoň jednou nezažil? Troufám si tvrdit, že jste to zažili, aniž jste museli zemřít. A že trénink jste nakonec úspěšně dokončili. Protože na cvičišti to prostě musí být těžké...
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...