Tupci, Jára Cimrman a Mirek Dušín

01.02.2020

aneb Vyčistěte si zuby a hezky se oblékněte!

Moje mnohaletá věrná průvodkyně, studnice moudrosti, inspirace a témat pro polemiku mi před pár týdny přinesla tuto myšlenku:

"Kdo chodí s moudrými, bude moudrý, kdo kamarádí s tupci, ztroskotá." (Přísloví 13:20 B21).

Před několika dny to dorazila tímto citátem:

"Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém." (Lukáš 16:10 B21)

A do toho mi jeden můj kamarád, kterého sice neznám moc dlouho, ale nesmírně si ho vážím, nedávno připomněl rčení:

"K soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek."

V bodu číslo jedna jsem se hodně polepšila. Eliminovala jsem téměř všechny tupce... K tomu mě napadá citát Járy Cimrmana: "Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá."

Bohužel trpím syndromem "Mirek Dušín". Pořád nějak nedokážu pochopit, že někteří jedinci (nazývejme je třeba tupci) nemusí mít ve svém jednání vždy stejně poctivé úmysly jako já. A tak jsem to dopracovala tak daleko, že si zanedlouho půjdu pro ten rozsudek...

Pokud by se vám to náhodou někomu také stalo, mám pro vás dvě rady. Nejsem sice tisíce let stará studnice moudrosti, ale mně to pomohlo. 

Vyčistěte si zuby a hezky se oblékněte!

"Smích čistí zuby." (africké přísloví)

"Humor je jedním z nejlepších kusů oděvu, jaký člověk může ve společnosti nosit." (W.M. Thackeray)


"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...

Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...

Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...

© 2020-2024 To je život... podle Pavlíny Sobolové. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!