"Já chci být pán," pronesla cestou v autě.
"Ty nechceš být holka, ale kluk?" Hlavou se mi začínají honit katastrofické scénáře, že moje dcera si chce změnit pohlaví.
"Já nechci být kluk. Chci být pán, který opravuje záchody."
Takže opravář. Hm, manuálně zručných pracujících je sice poskrovnu a těch, co umí navíc opravit záchod, asi ještě míň. Ale přece jenom... Pýcha rodiče dítěte s potenciálně vysokoškolským vzděláním mi tuhle myšlenku moc nechce pobrat. A co když je to všechno úplně jinak?
"K tomu, abychom jasně viděli, často stačí jen změnit úhel pohledu." (Antoine de Saint Exupéry)
Na dovolené byl pán, který nám na pokoji opravil záchod. On ho tedy vlastně ani moc neopravil. Analyzoval problém a předal nám podrobné instrukce, jak máme v případě, že by záchod znovu přestal splachovat, postupovat. Z pravé strany nádržky je třeba mohutně zabouchat. Od té chvíle mělo celé hotelové patro perfektní přehled o frekvenci našeho čůrání. Ale ten pán, co opravuje záchody, je prostě jednoznačný hrdina.
Moje dcera má zkrátka jen vysoké ambice. Chce být hrdina i za cenu toho, že by se při tom hrabala v záchodě...
"Kdyby tahle ruka byla jazyk, mohla bych se mýt jako kočka."
Tím myslela svou levou ruku. Je levačka, a jak stála ve sprchovém koutu, stříkala si na levou ruku vodu ze sprchy a pak si s ní myla obličej. U táty má čtyři kočky, takže kočičí údržbu kožíšků a péči o zevnějšek zná velmi dobře. Teď jednu z nich...
Lezla na boulderu. Bylo to fakt vysoko. Teda z mého pohledu to bylo vysoko. Ona prostě lezla. A i když nejsem žádná super matka, jednu věc nikdy nedělám... nepodsouvám jí své strachy. Tak jsem ji nechala lézt a z jejího pohledu ji klidně podporovala, aby vylezla až nahoru. Pak se začala vracet dolů. Nádherně, obezřetně nožičkama hledala úchyty a...
Když byla nemocná a hlídala ji babička, chystala jsem se ráno do práce. Chodila jsem po bytě a jen tak komentovala, co dělám, abych na nic nezapomněla...