Po převratech a kotrmelcích, které se v mém životě udály v loňském roce, se pravidelně ocitám v situacích, kdy problémy a okolní děje nahlížím z mnoha úhlů pohledu. Někdy až z nezdravě mnoha.
To by ještě šlo, ale navíc také z mnoha diametrálně rozdílných úhlů. Pak se mi stavá, že se mi nedaří názory správně a srozumitelně formulovat. Respektive já je formulovat umím, ale málokdo je pochopí, protože se v tom proplétají různorodé aspekty a obvykle se v tom zamotám...
No, já vlastně celkově docela nerada mluvím. Nechce se mi vysilovat vysvětlováním a obhajováním svých názorů. Proč? Každý ať si myslí, co chce... Nejraději poslouchám a nechávám hovořit druhé. Mám ráda hlavně historky o obtížných životních etapách a o průserech, které si lidi v životě museli prožít. Nesmírně mě to inspiruje. Protože pokud vám o tom někdo vypráví, znamená to, že ty obtíže zvládl a z průseru vybruslil. Zajímá mě jak. A jak to formovalo jeho osobnost. Jakou zkušenost si z toho vzal. A co bych si z toho mohla vzít já. Lidé, kteří měli těžký život a zažívali hodně problémů, mají zvláštní kouzlo, vnitřní klid a přirozenou moudrost. Cítím se s nimi v bezpečí...
Děkuji všem mým vypravěčům za to, že jsou...
********************************************
"Uprostřed každého problému se nachází příležitost." (Albert Einstein)